LAUTR - Cesta tam a zase zpátky
Titulek, který jsem použil je možná trochu zavádějící, protože kapela LAUTR rozhodně nijak nezapadá do mohutné vlny powermetalových elfů a trolů. Ale slogan naprosto odpovídá strastiplné cestě reinkarnace jedné kapely, anebo chcete li jednoho hudebního projektu do druhého.
Když jsem před 28 lety zavřel futrál své kytary, na kterou jsem si pár let předtím vydělával dvoje vysokoškolské prázdniny v podzemí dolu ČSM, myslel jsem si, že je to navždy zapomenutá kapitola. Rockové muzice tenkrát vládl Yngwie Malmsteen a já jsem získal pocit, že tady u toho já rozhodně být nemusím. A tento pocit mi vydržel patnáct let.
Za tu dobu jsem si prošel naprosto vším od politiky, podnikání, médii až po audivizuální produkci, kterou se živím dodnes.
Když se u mě doma před zhruba deseti lety objevil můj bývalý bubeník s dalšími muzikanty a snažil se mně zlomit, abych s nimi začal zase hrát. Řekl jsem si proč ne a po mnoha letech jsem otevřel futrál a překvapivě zjistil, že moje stará kytara je stále naladěná.
Dalších několik let s o půl generace staršími kluky mi přinesl mnoho krásných zážitků, hudba 70.let, kterou jsme s bardy R.U.R. group hráli byla skvělá, ale červík pochybnosti mně začal nahlodávat. Že by nastal ten čas hrát zase vlastní hudbu? Tuto otázku jsem si začal dávat stále častěji. A samozřejmě to nemohlo skončit jinak něž vlastní kapelou.
Jenže ouha. Doba se změnila. Ty časy, kdy jsme žili muzikou ne na sto, ale na dvě stě procent byla nenávratně pryč. (Těmi dvěma stovkami myslím, že muzikou jsme žili nejen ve dne, ale i v noci a mnohdy s nasazením všech tekutin – tělních i mimotělních, Většinou dovnitř a ven.)
Časem jsem narazil na desítky gaučových muzikantů, většinou skvělých hráčů, kterým to nestálo za to,aby se zvedli z gauče Časem jsem narazil na mnoho špičkových interpretů, kterým jsme nestáli za to, aby to s námi zkusili.
Časem jsem narazil na mnoho výborných hráčů, kteří si mysleli, že oni si postaví lepší kapelu, než je ta moje a přetáhli mi polovinu kapely.
Co však svět nechtěl. Gaučoví mistři dál sedí na gaučích. O špičkových interpretech jsem od té doby neslyšel, ani jsem nic z jejich tvorby nezaznamenal. A rozvraceči? Ti už dávno žádnou kapelu nemají.
Ale světe div se LAUTR hraje.V rádiu i v televizi. Musel jsem sice jednoho (mírně staršího) kluka, který chtěl strašně hrát na bicí, naučit všechno od základu. Musel jsem přesvědčit, jednoho desítky let studujícího kytaristu, že v notách to nenajde. A spolu se svým starým klávesákem jsme se vydali na cestu, které téměř nikdo nevěřil. Trvalo to možná až příliš dlouho, ale nebyly to na rozdíl od těch předchozích ztracená léta. Nebyla to marně vynaložená energie.
Novou krev do žil mi vlili i diváci, kteří dnes neřeší jestli hraješ trash, death, power nebo old school hard and and heavy. Prostě, buď je to baví nebo ne. A jak to tak vypadá, LAUTR je baví. Velkou pomocí je i můj bývalý spoluhráč baskytarysta Dušan Folwarczný, který mi pomohl, přehodit výhybku na rychlejší kolej.
Takže pokud jste nás viděli na Holbě, nebo na Ostravě v Plamenech vězte, že LAUTR, byť jsme staří psi, je na začátku. A hraje až na jednu starou pecku, kompletně nové věci, které sice mají kořeny hluboko v minulém století, ale spolykal do své tvorby všechno nejlepší co se v posledních desítkách let událo. A pokud jste to nenašli v našich současných skladbách, nebojte se tahle kapitola, ještě není zdaleka uzavřená.
